V lesích letos vrcholí houbařská sezóna a kromě známých druhů jako hřibu bílého nedávno upoutal pozornost výjimečný objev. Mezi zeleným mechem a jehličím lze zahlédnout záhadný úkaz: malý sametový klobouk posetý sytě červenými kapkami, které připomínají krev nebo jahodovou marmeládu. Tento „krvavý zub“, tedy hřib Hydnellum peckii, dělá z mýtin místo plné tajemství a překvapení — a rozhodně stojí za to zjistit víc o tomto neobyčejném obyvateli českých lesů. Možná se při svém příštím výletu stanete svědky jednoho z nejpodivuhodnějších jevů v přírodě!
Čím je Hydnellum peckii výjimečný?
Hydnellum peckii, známý také jako krvácivý zub, si vysloužil hned několik přezdívek — od „jahody se smetanou“ po „vampýrský hřib“. Jeho podoba je opravdu jedinečná: mladé plodnice jsou bílé a sametově hebké, jak stárne, barva přechází do okrové až hnědé a okraje se stávají zubatými, což vysvětluje jeho jméno. Nejvýraznější jsou však jasně červené kapky na povrchu, které jej činí lehce rozpoznatelným v přítmí lesa. Klobouk dorůstá průměru mezi 5–10 cm, noha je většinou do 3 cm. Přestože jeho aroma je nevýrazné, někteří houbaři cítí stopu po ovoci. To je taky důvod, proč často přitahuje zvědavé pohledy — podobný hřib v našich lesích zkrátka nepotkáte každý den.
Kde jej v české přírodě můžete objevit?
Tento druh houby se vyskytuje především v jehličnatých lesích a má rád vlhkou a kyselou půdu — obvykle pod smrky nebo borovicemi. Nejčastěji roste v oblastech jako jsou Šumava, Krkonoše nebo třeba Jizerské hory, občas se s ním setkáte i na Vysočině. Často jej najdete buď jednotlivě, nebo v menších skupinkách zejména po vydatných deštích. Pokud plánujete houbaření mezi srpnem a listopadem, držte se písčitých, stinných míst — právě tam může čekat vaše setkání s tajemstvím lesa.
Fascinující schopnost: téměř masožravý styl
Pozoruhodný je i jeho způsob získávání živin. Kapky na klobouku obsahují látky, které dokážou lapit a rozkládat malé hmyzí návštěvníky. Komár nebo mušky, které na plodnici usednou, se snadno stávají zdrojem živin. To nejde o opravdovou masožravost jako u některých rostlin, ale i tak je tato adaptace mezi houbami unikátní a činí z Hydnellum peckii skutečnou raritu našich lesů.
V České republice je Hydnellum peckii na červeném seznamu makromycetů v kategorii ohrožený druh (EN).
Jedlé nebo raději obdivovat?
Ačkoli není tento hřib toxický, degustace nedoporučujeme. Plodnice je extrémně hořká a konzistence připomíná spíš tvrdou gumu než cokoliv lákavého. Pokusy připravit jej do jídla končí zklamáním a mohou způsobit zažívací potíže. Proto je lepší tuto houbu pouze vyfotit a zanechat na místě, kde dělá parádu dalším návštěvníkům lesa.
Vzhledem k vzácnosti chráníme!
Hydnellum peckii je považován za ohrožený druh, což znamená, že se s ním setkáte opravdu jen zřídka. Spolek mykologů i ochránci přírody se snaží upozorňovat, že je potřeba tento druh chránit a nepoškozovat jeho přirozené prostředí. Každý nález je malou slavností pro milovníky hub a důvodem k radosti při pozorování přírody. Objevte kouzlo lesa, ale dopřejte stejnou zkušenost i dalším hledačům přírodních krás.
Několik zajímavostí o krvavém zubu
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Průměr klobouku | 5–10 cm |
| Doba Růstu | srpen–listopad |
| Chuť | velmi hořká, nejedlá |
| Ekologický status | ohrožený |
Když se zamýšlím nad svými zážitky z lesa, nejvíc mě baví ta radost z objevování neznámého. Vzácné houby jako krvavý zub jsou pro mě důkazem, že v našem lese existují skutečné přírodní poklady, které není třeba brát s sebou domů, ale chránit a nechat žít svůj podivuhodný život. Ten pocit, kdy poprvé zahlédnete červený kapkový brož na bílém klobouku mezi jehličím — ten se nezapomíná!
Kouzlo lesních rarit: proč nás fascinují?
Během let Hydnellum peckii, stal legendou v komunitách mykologů, fotografů a milovníků přírody. Jeho dramatický vzhled a neobvyklé vlastnosti lákají stále více lidí, aby jej hledali pouze pohledem a objektivem fotoaparátu. Ať už jdete do lesa jako houbař, turista, nebo jen zvědavec, máloco vás překvapí víc než právě tento „krvavý zub“. Objevujte a chraňte vzácné lesní druhy, protože právě díky nim je česká příroda tak pestrá i tajemná.
FAQ – Nejčastější dotazy k Hydnellum peckii
Je Hydnellum peckii jedlý? Ne, houba je nejedlá kvůli silně hořké chuti a tvrdé konzistenci. Není toxická, ale nedoporučuje se konzumovat.
Proč je tento druh označený za ohrožený?
Vlivem úbytku přirozeného prostředí a specifických nároků na růst je v České republice veden v kategorii ohrožených druhů.
Kde přesně v Česku mám největší šanci jej najít?
Hledejte v jehličnatých, vlhkých a písčitých lesích zejména na Šumavě, v Krkonoších a Jizerských horách v období srpen–listopad.
Mohu ho fotografovat nebo sbírat?
Fotografování v přírodě je vítané, sběr však není povolený kvůli ochraně vzácného druhu a ekosystému.
Komentáře